31.12.2009
Vánoční večírek měl pokračování a to s italským ježíškem - Fotografie zde

09.12.2009
Výsledky I. JKT mikulášského turnaje 2009

06.12.2009
Výsledky I. JKT squashového turnaje 2009

26.11.2009
Konečné informace o I. JKT squashovém turnaji 2009 naleznete ZDE

Po skončení turnaje, proběhne společné focení na PFku 2009.
Kdo vyfasoval červený šusťákovky – sebou, ostatní si vezměte červené tričko, popř. mikinu (bez nápisů). Samozřejmě zveme i všechny příznivce našeho klubu.

V sobotu 9.5. se jako vždy v hale na Lužinách uskutečnil Pražský přebor 2009. Jedná se o nominační turnaj na Mistrovství České Republiky mládeže a seniorů a tak se sem sjeli Karatekové z Prahy a blízkého okolí.

Rosťa ve své kategorii (senioři -75 kg) začal turnaj proti Adamu Uriáši z SK Masada Praha. Bohužel nedokázal proti tomuto Karatekovi zabodovat a ještě mu pomohl k vítězství tím, že mu daroval body, když ho fauloval. Jelikož tento borec v dalším kole vypadl, tak skončil i Rosťa.

Do mé váhy (seniorky -61 kg) se nikdo nepřihlásil, získala jsem titul pražský přeborník v této váze takříkajíc zadarmo. A tak jsem se připravovala na kategorii BRH, tedy seniorky bez rozdílu hmotnosti. A tady už cesta za vítězstvím neměla být tak jednoduchá. Jelikož v prvním kole jsem měla volný los, do druhého kola jsem nastupovala s již rozehřátou soupeřkou Miroslavou Landovou z Dragon DDM Neratovice. Ale zápas jsem zvládla a z nepříjemného stavu 0:1 jsem stav otočila ve svůj prospěch na 1:3 a tak jsem postoupila do finále. Ve finále mě již očekávala soupeřka Káňová ze SK SCHICK RYU. Finále to bylo tvrdé a tato medaile už vůbec nebyla zadarmo. Ale nakonec jsem zvládla i tento zápas a se skóre 7:1 zápas ukončila. Že to nebyl jednoduchý zápas je vidět i na pozápasové fotografii.

Pražský svaz karate při slavnostním nástupu oceňoval také nejlepší závodníky PSKe za rok 2008. Oceněn byl také náš trenér za výbornou práci v úseku STK Pražského svazu karate.

Závody v Hradci patří mezi prestižní soutěže Středoevropské ligy a podle toho vypadala i jejich zahraniční obsazenost v kategoriích a organizace celé soutěže. I když byl letos jubilejní 10. ročník tohoto turnaje, my jsme na něm byli poprvé. Grand Prix hostilo kongresové centru Aldis, které pro tuto soutěž poskytovalo dostatečné prostory. Jednu velkou halu se třemi tatami a pódiem, kde byli další dvě tatami, která sloužila jako hlavní bojiště. Druhá menší hala byla jen se dvěma tatami, která posléze sloužila jako ceremoniální místnost při vyhlašování výsledků jednotlivých kategoriích. Obě tyto haly byli propojeny centrální halou, kde bylo místo pro stánky se sportovními potřebami, velký bar s občerstvením a dostatečné množství stolků s posezením.

Jelikož se celé soutěže účastnilo 883 závodníků ze 111 klubů a 20 států, bylo více než jasné, že se jen tak na řadu nedostaneme. Po dlouhém hledání volného místa k odpočinku, jsme konečně objevili volný stůl v malé hale, kde jsme se utábořili a sledovali vyřazovací boje dorostenců v kata.

Ve dvě hodiny přišel na řadu slavnostní nástup všech závodníků, ředitel soutěže Kamil Guzek přivítal všechny zúčastněné, poděkoval sponzorům a předal ceny nejlepším klubům z minulého ročníku. Posléze reprezentační trenér Ondra Musil vyhlásil nominaci na ME seniorů a celá soutěž pokračovala.

Na pátou hodinu dorazila televize, aby zdokumentovala tuto soutěž a hlavně boje o medaile.

Venku se už pomalu stmívalo a na závodnících byla vidět patřičná únava, jedni byli unaveni z dlouhého čekání na svoji kategorii a ti druzí z vyřazovacích bojů, či bojů o medaile.

Po dlouhém čekání, někdy kolem 20hod. se dostala na řadu i moje kategorie (ženy -61kg). Celkem v této kategorii bylo 16 žen, z toto 10 zahraničních závodnic. A i přes tuto zahraniční účast mi los v 2. poloviny pavouka určil závodnice z Čech. Do prvního zápasu jsem měla nalosovanou M. Putnovou z Libereckého Karate klubu pod vedením Petry Piskačové. Zápas se vyvíjel nad očekávání dobře, takže již po 1,5 minutě jsem vedla 6:0 a tím to rozdílem nakonec taky zápas skončil. Do druhého zápasu jsem nastupovala proti G. Zámečníkové (Ústí), v tomto zápase muselo rozhodnout prodloužení, kde se mi bohužel nepodařilo zabodavat a tak postoupila soupeřka. Bohužel v dalším zápase prohrála se Slovenkou Langošovou a tak mé účinkování v této kategorii skončilo. A tak následovalo další čekání, na kategorii (ženy BRH).

Po delší pauze vyhlásili i tuto kategorii, s 25 závodnicemi. Do této kategorii jsem nastupovala s odhodláním, že alespoň teď na stupně vítězů dosáhneme. Cítila jsem se dobře, měla jsem ze zápasů konečně dobrý pocit a tak jsme si říkala, že to musí vyjít. Do prvního kola mi los přisoudil závodnici Kaňovou (SK Schick Ryu) a ta mé vidině nestála v cestě, zápas skončil 3:0. Další soupeřka byla však již těžší oříšek – Abdelaziz Shiaimaa (Egypt) a tady jsem utrpěla vysokou porážku 7:0. A tak došlo na repasáž, kde jsem se potkala opět se soupeřkou (Putnovou) z kategorie do 61 kg. K nevelké radosti soupeřky jsem ji opět porazila, i když tentokráte jen 3:0. V dalším kole repasáže jsem nastoupila proti Timmer Ashley (Nizozemí), která před tím prohrála právě s Egypťankou. I Holanďanka byla odhodlaná urvat, alespoň bronz a tak nás čekal náročný boj. Po 30 sec. se soupeřce povedlo zabodavat a já když jsem se snažila srovnat skóre, tak jsem se zranila. Bohužel jsem se nešťastně nakopla o soupeřčin loket. A když se mi to povedlo ještě podruhé, věděla jsem že medaile je už nenávratně v nedohlednu. Zápas skončil 2:0 pro Holanďanku a já odkulhala ze zápasiště s bolavou grimasou a slzami na krajíčku. Konečné páté místo bylo slabou útěchou.

Bylo něco kolem půl 11 a pro mě tyto závody skončili. Byla jsem sice zklamaná, že jsem nakonec tu medaili neurvala, ale na druhou stranu mě hřál dobrý pocit. Konečně jsem se dostala do rytmu, techniky mi vycházeli, bodovala jsem. A tak jsem byla nakonec sice unavená, ale měla jsem radost. Když jsme odcházeli z kongresového centra boje ještě pokračovali a myslím, že to byl dlouhý den pro všechny.

Díky Honzovi za přípravu. Díky, že byl ochotný se mnou někam jet, i když výsledky před tím nebyli moc přesvědčivé. Snad to teď půjde jen v těch dobrých kolejích a konečně „urvem“ nějakou tu medaili.